Nobel Prize in Physics for Modeling Climate Change

Tomáš Halenka

Pokroky matematiky, fyziky a astronomie (2022)

  • Volume: 67, Issue: 1, page 1-16
  • ISSN: 0032-2423

Abstract

top
Syukuro Manabe, Klaus Hasselmann a Giorgio Parisi získali Nobelovu cenu za fyziku pro rok 2021 za přínos k chápání tzv. komplexních systémů. Polovina této ceny patří prvním dvěma za jejich celoživotní úsilí ve vývoji modelování klimatického systému a v analýze příčin klimatické změny, zvláště pak působení skleníkových plynů. Syukuro Manabe byl průkopníkem modelování klimatu jak s využitím zjednodušených, radiačně-konvektivních modelů, tak i první generace globálních cirkulačních modelů, jimiž studoval vliv změn obsahu oxidu uhličitého v atmosféře na vývoj klimatu již v šedesátých letech a které dále vyvíjel, resp. řídil jejich vývoj v Geophysical Fluid Dynamic Laboratory. Klaus Hasselmann se věnoval výzkumu propojení chaotického chování počasí a klimatického systému, vyvinul i metody analýzy stop klimatické změny v časových řadách klimatických charakteristik. Byl zakládajícím ředitelem Max Planck Institute for Climate a vedl i German Climate Computational Center, kde je vyvíjen další uznávaný globální klimatický model. Aby bylo možné lépe pochopit přínos laureátů klimatické části Nobelovy ceny za fyziku, jsou spolu s podrobnějším zdůvodněním ukázány i obecnější principy fungování klimatického systému a jeho modelování. Je to poprvé, kdy byla klimatologie takto oceněna jako fyzikální věda, což podtrhuje její potenciál a význam pro budoucnost lidstva.

How to cite

top

Halenka, Tomáš. "Nobelova cena za fyziku pro modelování změny klimatu." Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 67.1 (2022): 1-16. <http://eudml.org/doc/299054>.

@article{Halenka2022,
abstract = {Syukuro Manabe, Klaus Hasselmann a Giorgio Parisi získali Nobelovu cenu za fyziku pro rok 2021 za přínos k chápání tzv. komplexních systémů. Polovina této ceny patří prvním dvěma za jejich celoživotní úsilí ve vývoji modelování klimatického systému a v analýze příčin klimatické změny, zvláště pak působení skleníkových plynů. Syukuro Manabe byl průkopníkem modelování klimatu jak s využitím zjednodušených, radiačně-konvektivních modelů, tak i první generace globálních cirkulačních modelů, jimiž studoval vliv změn obsahu oxidu uhličitého v atmosféře na vývoj klimatu již v šedesátých letech a které dále vyvíjel, resp. řídil jejich vývoj v Geophysical Fluid Dynamic Laboratory. Klaus Hasselmann se věnoval výzkumu propojení chaotického chování počasí a klimatického systému, vyvinul i metody analýzy stop klimatické změny v časových řadách klimatických charakteristik. Byl zakládajícím ředitelem Max Planck Institute for Climate a vedl i German Climate Computational Center, kde je vyvíjen další uznávaný globální klimatický model. Aby bylo možné lépe pochopit přínos laureátů klimatické části Nobelovy ceny za fyziku, jsou spolu s podrobnějším zdůvodněním ukázány i obecnější principy fungování klimatického systému a jeho modelování. Je to poprvé, kdy byla klimatologie takto oceněna jako fyzikální věda, což podtrhuje její potenciál a význam pro budoucnost lidstva.},
author = {Halenka, Tomáš},
journal = {Pokroky matematiky, fyziky a astronomie},
language = {cze},
number = {1},
pages = {1-16},
publisher = {Jednota českých matematiků a fyziků},
title = {Nobelova cena za fyziku pro modelování změny klimatu},
url = {http://eudml.org/doc/299054},
volume = {67},
year = {2022},
}

TY - JOUR
AU - Halenka, Tomáš
TI - Nobelova cena za fyziku pro modelování změny klimatu
JO - Pokroky matematiky, fyziky a astronomie
PY - 2022
PB - Jednota českých matematiků a fyziků
VL - 67
IS - 1
SP - 1
EP - 16
AB - Syukuro Manabe, Klaus Hasselmann a Giorgio Parisi získali Nobelovu cenu za fyziku pro rok 2021 za přínos k chápání tzv. komplexních systémů. Polovina této ceny patří prvním dvěma za jejich celoživotní úsilí ve vývoji modelování klimatického systému a v analýze příčin klimatické změny, zvláště pak působení skleníkových plynů. Syukuro Manabe byl průkopníkem modelování klimatu jak s využitím zjednodušených, radiačně-konvektivních modelů, tak i první generace globálních cirkulačních modelů, jimiž studoval vliv změn obsahu oxidu uhličitého v atmosféře na vývoj klimatu již v šedesátých letech a které dále vyvíjel, resp. řídil jejich vývoj v Geophysical Fluid Dynamic Laboratory. Klaus Hasselmann se věnoval výzkumu propojení chaotického chování počasí a klimatického systému, vyvinul i metody analýzy stop klimatické změny v časových řadách klimatických charakteristik. Byl zakládajícím ředitelem Max Planck Institute for Climate a vedl i German Climate Computational Center, kde je vyvíjen další uznávaný globální klimatický model. Aby bylo možné lépe pochopit přínos laureátů klimatické části Nobelovy ceny za fyziku, jsou spolu s podrobnějším zdůvodněním ukázány i obecnější principy fungování klimatického systému a jeho modelování. Je to poprvé, kdy byla klimatologie takto oceněna jako fyzikální věda, což podtrhuje její potenciál a význam pro budoucnost lidstva.
LA - cze
UR - http://eudml.org/doc/299054
ER -

References

top
  1. Arakawa, A., A personal perspective on the early years of general circulation modeling at UCLA, . In: Randall, D. A.: General circulation model development: Past, present, and future. Academic Press, 2000. (2000) 
  2. Budyko, M. L., 10.3402/tellusa.v21i5.10109, . Tellus 21 (1969), 611–619. (1969) DOI10.3402/tellusa.v21i5.10109
  3. Gallée, H., van Ypersele, J. P., Fichefet, Th., Tricot, C., Berger, A., 10.1029/91JD00874, . Geophys. Res. 96 (1991), 139–161. (1991) DOI10.1029/91JD00874
  4. Ghil, M., Atmospheric modeling, . In: Martinson, D. G., Bryan, K., Ghil, M., Hall, M. D., Karl, T. R., Sarachik, E. S., Sorooshian, S., Talley, L. D.: Natural climate variability on decade-to-century time scales. National Academy Press, 1995, 164–168. (1995) 
  5. Ghil, M., Robertson, A. W., Solving problems with GCMs: General circulation models and their role in the climate modeling hierarchy, . In: Randall, D. A.: General circulation model development: Past, present, and future. Academic Press, 1999. (1999) 
  6. Hasselmann, K., 10.1175/1520-0442(1993)006<1957:OFFTDO>2.0.CO;2, . J. Clim. 6 (1993), 1957–1971. (1993) DOI10.1175/1520-0442(1993)006<1957:OFFTDO>2.0.CO;2
  7. Hasselmann, K., 10.1007/s003820050185, . Clim. Dyn. 13 (1997), 601–611. (1997) DOI10.1007/s003820050185
  8. Hasselmann, K., 10.1038/19635, . Nature 398 (1999), 755–756. (1999) DOI10.1038/19635
  9. Hasselmann, K., Schellnhuber, H., Edenhofer, O., 10.1088/2058-7058/17/6/34, . Phys. World 17 (2004), 31–35. (2004) DOI10.1088/2058-7058/17/6/34
  10. Hegerl, G. C., Zwiers, F. W., 10.1002/wcc.121, . WIREs Clim. Change 2 (2011), 570–591. (2011) DOI10.1002/wcc.121
  11. Charney, J., Fjörtoft, R., von Neumann, J., 10.3402/tellusa.v2i4.8607, . Tellus 2 (1950), 237–254. (1950) MR0042799DOI10.3402/tellusa.v2i4.8607
  12. IPCC, Climate change 2021: The physical science basis. Contribution of Working Group I to the Sixth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate, . Cambridge University Press, v tisku. 
  13. MacCracken, M. C., Ghan, S. J., Design and use of zonally averaged models, . In: Schlesinger, M. E.: Physically-based modelling and simulation of climate and climatic change. Kluwer Academic Publishers, 1988, 755–803. (1988) 
  14. Manabe, S., Broccoli, A. J., Beyond global warming: How numerical models revealed the secrets of climate change, . Princeton University Press, 2020. (2020) 
  15. Manabe, S., Smagorinsky, J., Strickler, R. F., 10.1175/1520-0493(1965)093<0769:SCOAGC>2.3.CO;2, . Mon. Weather Rev. 93 (1965), 769–798. (1965) DOI10.1175/1520-0493(1965)093<0769:SCOAGC>2.3.CO;2
  16. Manabe, S., Strickler, R. F., 10.1175/1520-0469(1964)021<0361:TEOTAW>2.0.CO;2, . Atmos. Sci. 21 (1964), 361–385. (1964) DOI10.1175/1520-0469(1964)021<0361:TEOTAW>2.0.CO;2
  17. Manabe, S., Wetherald, R., 10.1175/1520-0469(1967)024<0241:TEOTAW>2.0.CO;2, . J. Atmos. Sci. 24 (1967), 241–259. (1967) DOI10.1175/1520-0469(1967)024<0241:TEOTAW>2.0.CO;2
  18. Manabe, S., Wetherald, R. T., 10.1175/1520-0469(1975)032<0003:TEODTC>2.0.CO;2, . J. Atmos. Sci. 32 (1975), 3–15. (1975) DOI10.1175/1520-0469(1975)032<0003:TEODTC>2.0.CO;2
  19. Parisi, G., The value of science, přednáška v ICTP (SISSA), [online], [cit. 22. 10. 2021]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=UAxY447jlV0 
  20. Richardson, L. F., Weather prediction by numerical process, . Cambridge University Press, 1922. (1922) MR2358797
  21. Saltzman, B., Vernekar, A. D., 10.1029/JC077i021p03936, . Geophys. Res. 77 (1972), 3936–3945. (1972) DOI10.1029/JC077i021p03936
  22. Sellers, W. D., 10.1175/1520-0450(1969)008<0392:AGCMBO>2.0.CO;2, . J. Appl. Meteorol. Climatol. 8 (1969), 392–400. (1969) DOI10.1175/1520-0450(1969)008<0392:AGCMBO>2.0.CO;2

NotesEmbed ?

top

You must be logged in to post comments.

To embed these notes on your page include the following JavaScript code on your page where you want the notes to appear.

Only the controls for the widget will be shown in your chosen language. Notes will be shown in their authored language.

Tells the widget how many notes to show per page. You can cycle through additional notes using the next and previous controls.

    
                

                
Note: Best practice suggests putting the JavaScript code just before the closing </body> tag.